27.07.2009 10:47

Den D - jak to bylo

Nastal den D. Něco jsme posnídali a pak jsme já, manžel a moje maminka v půl osmé vyrazili ke kadeřnici, týden předem objednané bez zkoušky. Dostala jsem natáčky a šla pod sušák, mezi tím moje maminka a manžel mytí a už na česání. Když v tom jsem si vzpomněla, že jsem doma zapomněla všechny ozdoby do vlasů, takže první manžel česání a domů pro moje ozboby a vlásenky. Jen přijel, otočil se znovu, protože jsme si vzpomněli na výslužku pro naši kadeřnici. Mezi tím už byla učesaná i moje maminka a tak při návratu manžela s výslužkou, odjeli koupit ještě pečivo a nějaké uzeniny. Když se vrátili, byla jsem učesána i já a tak ve čtvrt na deset hajdy domů, připravit malé občerstvení příchozím svatebním hostům. Hosté v zápětí začali přijíždět, provést doma, trochu popovídat, odbíhat kde je co potřeba. Ženich odjel v půl desáté pro květiny, přijíždí po čtvrt na jedenáct. Klábosíme, pobíháme, provádíme, je půl jedenácté a já stále nemám doma svědkyni, jaktože nevolá, ach neee, domluva byla, že ji vyzvedne ženich až pojede s květinami na nádraží. Jenže by měl fofry nádraží je opačným směrem a tak jsme se domluvili, že svědkyni vyzvedne někdo jiný, ale jí jsem to samozřejmě zapomněla říct. Takže stále můžu čekat na telefon, proto volám a ona už tam chudinka půl hodinu čeká. Tak honem odchytávám někoho kdo mě pro ní odveze. Táta se strejdou se nabídnou, tak fofrem jedeme, no i Fitipaldi by nám záviděl. Cestou zpět v dobré náladě, že svědkyně je, jedeme a povídáme a jeje, my přejeli odbočku. Jenže co teď, je to tu docela ucpané a čas se blíží k jedenácté, to nevadí řekl můj táta, vezu nevěstu a už to vzal  na křižovatce ostře vlevo, abychom jeli správně domů. Dojeli jsme v pořádku a už abych se šla oblékat. Maminka mě pohání, ať dělám, je půl dvanácté, máme odjíždět, super už jsem venku, všichni čekají a dívají se na mě, jeden krok a druhý a stop. Volám mamííííí, já mám pantofle. Tak stojím jak zařezaná a maminka mi nese a v zápětí obouvá svatební lodičky. Nasedáme a jedeme.

Ten pocit jsem si užila. V obřadní síni jsme včas, dokonce s malým předstihem, všechno běží jak má, fotografuje rodina, tak to snad půjde. Proslov byl tak akorát, věcný a příjemný, polibek jsme opakovali, ne snad pro ohlas, ale pro foto. Spadla z nás veškerá nervozita a tak se spíše už smějeme než líbáme. Ale to nevadí, život je krásný.

Po příjezdu do restaurace nás partnerka majitele vítala krásným proslovem, který mi vehnal slzy do očí. Jen jsme vešli, zůstali jsme užasle stát, proti nám byla prostřena naprosto nádherná tabule protkaná větvičkami břečťanu a posypaná plátky růží a zlatými perličkami. Když jsme usedli, uvědomila jsem si, že ani ten svatební dort mi tu nechybí. Po společném přípitku a předkrmu jsme se znovu rozesmáli, když nám dvěma uvázali ubrus a přinesli knedlíčkovou polévku s jedním ohromným knedlíkem o něco větší velikosti než tenisový míček a k tomu 42x děrovanou lžíci. Společnými silami a za postupné pomoci vidličky, nože a pak uzmuté normální lžíce jsme polévku snědli. Ten pocit jsem si užívala, bylo to nádherné, radostné a opojné. Po hlavním chodu, tzv. českém talíři, jsme ještě chvilku poseděli popili kafíčko, ochutnali něco zákusků a přesunuli se k nám na zahradu.

Na zahradě si většina lidí posedala podle svého, manžel si vzal na starost za pomoci jinách chlapů pití a já za pomoci maminky a dalších skvělých holek jídlo. Nosilo se na stoly, povídalo, pustili jsme muziku z počítače a pak už jsme se všichni probavili celým večerem.

Koláčky, které ráno z pekárny přivezl můj táta, byly dokonalé ještě několik dnů po svatbě vláčné. Cukroví, které s týdením předstihem upekla moje maminka také nemělo chybu. No a dorty a zákusky z Makra slavily ohromný úspěch. Bylo všeho dostatek jak na stoly, tak i do výslužek. Někteří hosté se museli rozloučit kolem deváté, jiní kolem jedenácté, pro mě byla půl druhá a pro některé až čtvrtá ráno. A i přes všechny změny, shon, snahu některých nám svatbu pokazit, můžu s klidným svědomím říct, že přes to všechno byla naše svatba krásná, povedená a klidná, žádné hádky, jen prima povídání a dobrá zábava. Jen jediné ....... uteklo to tak rychle.

—————

Zpět